Cítím se, jako kdyby mi někdo zasadil ránu do žaludku.
Chci brečet.
Chci řvát.
Chci umřít.
Chci aby bylo všechno v pohodě jako před.. ani ne před deseti minutami...
Aby Elis nebyla v depresi.
Aby Aniko nebyla v depresi.
Abych já nebyla v depresi.
Chci utéct, do jiného světa, kde nejsou vzpomínky.. Vzpomínky na toho, kdo mi vyrval srdce.. A utekl..
Kéžby...
Kdyby...
PROČ?!
Proč pořád mu chodím na profil?!
Proč ho musím sledovat?
Proč si neumím pomoct?
Kdybych aspoň brečela, jenže já nebrečím...
Kdybych neměla ruce na klávesnici, měla bych svěšená ramena.
Ten prstýnek.
Pořád ho nosím.
Drtí mě to.
Ničí mě to.
Ocel a zirkonium.
Cítím se jako loutka... stačí jen potahat za nitky.
Jako kus hadru.
I když mi nikdo neublížil.
Vlastně on.
On jo.
A víte co?
Chci se říznout.
Jako předtím. Když jsem mohla.
Chci uvolnit tu psychickou bolest.
Potřebuju obejmout.
Má úžasné fotky.
Je dokonalý.
Takový umělec.
Ty vlasy mu seknou.
Nemám náladu na BBT a HIMYM...
Stejně se koukám.
A co Jirka?
KURVA, JÁ NEVÍM!!! :'(
Taky mívám stavy, kdy chci utéct, pryč, udělat to, co jsem dělala v sedmičce, než mi na to přišel brácha a denodenně mi kontroloval zápěstí....(sakra, na to, jaký to byl lempl, tohle dělal pravidelně a pečlivě)
A pak si dám sluchátka a hodím to za hlavu. Vymyslím něco Aoi x Kai a je to velmi perverzní. A jeden z nich trpí. A co.